Synonyma a cizí názvy: Baumanns Renette, Reinette Baumann, Baumann’s (red Winter) Reinette, Reinette de Bollwiller, Renet Baumana.
Původ: Belgie. Vyšlechtil ji Van MONS v Lovani (Belgie) v roce 1800 a pojmenoval ji podle majitele školek Napoleona v Bollwille v Elsasku.
Rozšíření: V Německu se pěstuje od roku 1819. Byla značně rozšířena i v jiných evropských státech. U nás byla vysazována po celém území až do období rozšiřování nízkokmenných sadů.
Znaky a vlastnosti stromu
Habitus: Koruny jsou nepravidelné, často v mládí vyšší, později často obráceně kuželovité, řidší, jednostranně vybíhající, poměrně malé.
Růst: Roste středně bujně, později slabě, výhony dosti špatně obrůstají krátkým, až středně dlouhým plodonosným obrostem. Ve školce roste středně silně, ale rovně. Je možné pěstovat i vyšší tvary z oček, v drsných polohách kmeny namrzají, a proto je lépe použít mezištěpování.
Výhony: Středně dlouhé a silné, rovné, jen nepatrně zprohýbané, tvarově mírně kolénkovité. Internodia středně hustá. Barva je červenohnědá, ve stínu olivově zelená, na vrchu šedě plstnatá, ostatní část více stříbřitě ojíněná. Lenticely jsou středně velké a husté, nápadně světlé. Pupeny dobře vyvinuté, větší, širší, zaoblené, ale přisedlé, s šupinami načervenalými, na vrcholu šedě plstnatými; sedí na širokých vystouplých patkách s vyvinutým středním žebrem. Květní pupeny jsou velké, vejčité, tupě přišpičatělé, šupiny červenohnědé, ale většinou lysé, jen okraje málo plstnaté. Dvouleté dřevo je tmavě hnědé, ve stínu více olivově hnědozelené, stříbřitě, lištovitě ojíněné s hustými vystouplými průduchy.
Listy: Středně velké až velké, okrouhlé až okrouhle vejčité, asymetrické, tvarově dosti vyrovnané, tmavě zelené, nápadně lesklé, naspodu málo plstnaté. Okraj čepele je nepravidelně dvojitě pilovitý, povrch čepele je výrazně zvlněný, žlábkovitě podélně prchnutý dolů, špička je kratší, ke straně odkloněná. Řapík je nasazen v dosti tupém úhlu, je středně dlouhý a silný, mírně plstnatý, málo načervenalý. Palisty malé, dobře vyvinuté.
Květy: Středně velké až velké, široce miskovité. Korunní plátky jsou silně narůžovělé, dlouze eliptické, s delší zaoblenou špičkou, mírně člunkovitě prohnuté, s vystouplým středním nervem, jen málo se překrývající. Poupata po 5 – 6 ve květenství, jsou zakulacená, fialově červená, později nachově růžová, líbivá. Kališní ušty menší, ostře špičaté, nafialovělé, mírně nazpět ohnuté. Čnělky kratší, pevné, blizny v úrovni prašníků.
Opylovací poměry: Dobrý opylovač, kvete středně raně. Vhodní opylovači: Boikovo, Croncelské, Gdánský hranáč, Krasokvět žlutý, Landsberská reneta, Průsvitné letní, Ontario, Oldenburgovo, Parména zlatá zimní, Zuccalmagliova reneta.
Znaky a vlastnosti plodu
Tvar: Výrazně ploše kulovitý, nejširší uprostřed plodu, oble žebernatý, široká žebra se táhnou téměř přes celý plod. V kališní části je plod stáhnutý a jsou vytvořeny oblé hrboly, ve stopečné části je nepravidelně zaoblený. Příčný obrys je hranatý, podélně souměrný. Ve tvaru jsou plody méně vyrovnané až nevyrovnané.
Velikost: Velmi variabilní, menší střední až větší.
Slupka: Hladká, suchá, někdy drsná vlivem rzivých lenticel, polomastná, tuhá, pevná. Základní barva je zelená, později matně žlutá, větší část krytá „rozmytou“ červení, někdy s více žíhaným až pruhovaným, živě červeným líčkem. Lenticely jsou nápadné, četné po celém plodu, rzivé, bělavě vroubené v červené barvě a hnědé v krycí a základní barvě, kde často tvoří celá rzivá místa. Ve vybarvení jsou plody silně variabilní, červená barva kryje 1/2 až 4/5 plodu.
Stopka: Krátká, středně silná až silná, rovná, dřevnatá, hnědá, plstnatá, ke konci silnější, dosahující jen úrovně jamky. Stopečná jamka je široká, hlubší, pokrytá rzí, která se paprskovitě rozbíhá z jamky až po celé dolní části plodu.
Kalich: Zavřený až pootevřený, středně velký. Ušty na bázi široké, špičky jen málo nazpět ohnuté, mírně nazelenale šedě plstnaté. Kališní jamka je středně široká a hluboká, prostorná, mírně pravidelně žebernatá až zvlněná, čistá.
Dužnina: Žlutavě bílá, hrubší, tuhá, málo šťavnatá, výrazně horší konzistence, na vzduchu téměř nehnědne. Chuť je navinule sladká, bez arómatu a kořenitosti, méně dobrá, podprůměrné kvality.
Jádřinec: Středně velký, výrazný zelenými svazky cévními, dutoosý, mírně ke kalichu posunutý. Pouzdra širší, pootevřená do velké osní dutiny, stěny málo popraskané. Semena dobře vyvinutá.
Doba zrání: Sklízí se v druhé polovině září, konzumní zralosti dosahuje v prosinci a vydrží až do dubna. Ve sklepě nevadne. Před sklizní často opadává.
Hospodářské vlastnosti
Plodnost: Plodí poměrně raně, plodnost je dosti střídavá, plody jsou nasazeny po 2 až 3 a vytvářejí větší shluky. Plodí na kratším plodonosném dřevě, má nevyrovnané plody co do velikosti a vybarvení. V suchém podzimu velmi opadává.
Vhodné tvary a podnože
Polokmen a čtvrtkmen na semenáči nebo na M 11; pro nižší tvary se nepoužívá.
Nároky na prostředí
Vhodné stanoviště v I. – III. zóně, vyžaduje chráněnou polohu a dobrou půdu. Nesnáší těžké a mokré půdy, neboť v nich trpí rakovinou; na suchém stanovišti jsou plody drobné a snadno opadávají.
Odolnost
Proti strupovitosti je málo odolná, padlím prakticky netrpí. Proti mrazům ve dřevě je méně odolná.
Schopnost k přepravě
Velmi dobře snáší manipulaci při sklizni a dobře se dopravuje a plody se neotlačují.
Celkové zhodnocení
Přednosti: Z předností je možné jmenovat jen dobrou skladovatelnost, dostačující vybarvení, dobrou schopnost k přepravě a rezistenci proti padlí. Ostatní vlastnosti jsou již jen průměrné.
Nedostatky: Hlavním nedostatkem je nízká kvalita plodů, menší mrazuodolnost, malá odolnost proti strupovitosti a nevhodnost pro intenzívní ovocnaření.
Poznámky
Baumanova reneta se již nedoporučuje k pěstování, protože nevyniká téměř v žádné vlastnosti. Měla svoje opodstatnění při ovocnaření na semenáči, kde poskytovala barevné skladovatelné plody. Stromy zpočátku vyžadují pečlivý, raději hlubší výchovný řez, aby lépe obrůstaly výhony a koruna se stejnoměrně vyvíjela. Růst je nevyrovnaný, v plné plodnosti vyžaduje zmlazení, které se velmi dobře osvědčuje. Jelikož je Baumanova reneta velmi variabilní, existuje celá řada odlišných klonů, a to jak barvených, tak i tvarových.
Baumanovu renetu nedoporučujeme do výsadeb, neboť celá řada jiných odrůd ji ve všech vlastnostech překonává.
Hlavní znaky pro rozpoznání
Typický je list svým tvarem, barvou a žlábkovitým prohnutím, tvar a vybarvení plodů, zejména v kališní části plodu.