Synonyma a cizí názvy: Princ Albrecht, Prinz Albrecht von Prussen, Albrechtapfel

Původ: Německo, semenáč odrůdy Car Alexander, vypěstovaný zahradníkem Braunem v Kamenz ve Slezsku v roce 1865.
Rozšíření: V zahraničí se nejvíce pěstuje v NDR. U nás se značně rozšířilo v intenzívních výsadbách po druhé světové válce, zvláště ve výsadbách zákrsků v severních Čechách. V poslední době se však tato podzimní odrůda již málo vysazuje.

Znaky a vlastnosti stromu

Habitus: Korunu tvoří široce kulovitou, později mírně převislou, přiměřeně hustou.
Růst: Stromy v mládí rostou středně silně, později ve vzrůstu ustávají a rostou středně dlouhým, později převislým obrostem. Ve školce roste středně silně, avšak poněkud křivě, dá se však do tvaru čtvrtkmenů vypěstovat z oček od země. Vytváří tupě nasazený, středně hojný obrost.
Výhony: Dlouhé, středně silné, mírně zakřivené, tvarově slabě kolénkovité. Internodia středně hustá, málo pravidelná. Barva výhonů je červeně hnědá až nafialověle hnědá, vrchol je dosti plstnatý, ostatní část bohatě ojíněná, matná. Lenticely jsou světlé, nápadně husté, kulaté až protáhlé. Pupeny jsou na bázi široké, načervenalé, zakulacené, velmi silně ochmýřené, přitisklé, sedící na na velkých patkách (patka je výraz používaný v „pomologické morfologii“ pro útvar vytvořený na jednoletém výhonu pod pupenem po opadu listu. Tvar a velikost a žebernatost je často charakteristická pro jednotlivé odrůdy), s vyvinutým středním žebrem. Květní pupeny jsou velké, vejčitě tupě zakončené, šupiny červené, zejména vrcholek hodně plstnatý. Dvouleté dřevo je olivově hnědé, s četnými, korkovitě vystouplými lenticelami.
Listy: Středně veliké, okrouhle vejčité, tvarově dosti vyrovnané, nejširší mírně pod polovinou čepele, tmavě zelené, pololesklé, na rubu stříbřitě ochmýřené, tlusté, tuhé. Okraj čepele je hrubě, tupě pilovitý, povrch mírně zvlněný, široce žlábkovitě prohnutý, podélné prohnutí střední, špička krátce zašpičatělá, rovná. Řapík je nasazen v mírně tupém úhlu, je delší silný, silně ochmýřený, báze načervenalé. Palisty jsou malé, úzké.
Květy: Středně velké, široce talířovité až miskovité. Korunní plátky okrouhle vejčité, světle narůžovělé, miskovitě prohnuté, podélně zvrásněné, okraje zvlněné, vzájemně se mírně překrývající. Poupata zpočátku červená, později růžově červená, zakulacená. Kališní ušty jsou širší, načervenalé a ochmýřené.
Opylovací poměry: Je velmi dobrý opylovač, kvete středně pozdě. Vhodní opylovači: James Grieve, Parména zlatá zimní, Croncelské, Coxova reneta, Berlepschova reneta, Oldenburgovo, Krasokvět žlutý, Ontario, McIntosh.

Znaky a vlastnosti plodu

Tvar: Zploštěle kulovitý až zploštělý, mírně žebernatý. Menší plody jsou hladké bez žeber, velké mají široká žebra přes celý plod, jsou podélně souměrné, pravidelné. Tvar plodů dosti vyrovnaný.
Velikost: Střední až větší, poměrně vyrovnaná, ovlivňovaná pouze velikostí násady plodů.
Slupka: Hladká, lesklá, slabě mastná, mírně ojíněná, tenká, středně pevná, pružná. Základní barva je světle zelená, později bělavě žlutá; krycí barva je souvislá, ohnivě červená, na sluneční straně je výrazné, karmínově červené líčko s žíháním. Barva líčka silně kontrastuje od základní žluté až po tmavě červené. Červená barva kryje 2/3 – ¾ plodu. Lenticely jsou dlouhé, bělavé. Plody slabě voní.
Stopka: Středně dlouhá, mírně převyšuje úroveň stopečné jamky, středně silná, dřevnatá, světle hnědá, k jedné straně přihnutá. Stopečná jamka je široká, hluboká, nepravidelná, světle zelenošedě plstnatá.
Kalich: Velký, pootevřený až otevřený u větších plodů. Ušty krátké, široké, zašpičatělé, zpět ohnuté, šedě plstnaté, báze uštů prozelenalé. Kališní jamka je široká, hluboká, pravidelná, hladká anebo jen mírně žebernatá, čistá a zůstává dlouho zelená.
Dužnina: Bílá až zelenavě bílá, pod slupkou málo narůžovělá. Po rozkrojení hnědne na vzduchu až po delší době. Konzistence křehká, šťavnatá až velmi šťavnatá, středně zrnitá. Chuť je nakyslá, později sladce navinulá, mírně aromatická, ale pouze v ideální zralosti svěží, poměrně dobrá.
Jádřinec: Malý, cibulovitý, poněkud posunutý nad střed plodu. Pouzdra pootevřená do malé osní dutiny, středně veliká, stěny jen málo popraskané. Semena jsou drobnější, širší, téměř kulatá, velmi dobře vyvinutá.
Doba zrání: Sklízí ve druhé polovině září kolem 20. Konzumně dozrává od poloviny října do konce listopadu a plody z vyšších poloh vydrží do ledna a mnohdy i do února. Chlazení snáší velmi dobře a dlouho udrží velmi dobrou jakost plodů.

Hospodářské vlastnosti

Plodnost: Albrechtovo začíná plodit velmi brzy, nasazuje plody převážně ve shlucích po několika plodech, takže nakonec vytvoří celé chomáče („rukávce“) shloučených plodů. Plody se proto někdy před sklizní vytlačují a špatně se češou. Úrodnost je vysoká, plodí v mládí každoročně teprve v plné plodnosti střídavě. Agrotechnikou, která vyhovuje této odrůdě, se dá střídavá plodnost zmírnit.

Vhodné tvary a podnože

Je vhodná téměř pro všechny tvary. Lepších výsledků se docílí na nižších tvarech. Čtvrtkmeny na podnoži M 1, 11 a A2, zákrsky na M 1, 2 a 4, vřetenovitý zákrsek pouze pro nejúrodnější půdy na podnoži M 9, jinak je nebezpečí rychlého stárnutí a zastavení růstu.

Nároky na prostředí

Na stanoviště není nijak zvlášť náročná. Daří se dobře všude, kde lze pěstovat jabloně. Je velmi vhodná pro vyšší polohy, kde ovoce dobře vyzrává a má delší konzumní zralost. Nesnáší půdy suché s teplým podzimem a s nízkou vlhkostí vzduchu, kde je nebezpečí zvýšeného opadu plodů před sklizní.

Odolnost

Proti strupovitosti středně odolná, v normálních létech strupovitosti odolává, pouze v údobí chladných a vlhkých let je touto chorobou napadána. Padlím trpí slabě. Proti mrazům jsou stromy dosti odolné, a to jak ve dřevě, tak i v květu.

Schopnost k přepravě

Plody jsou proti otlačení méně odolné, zvláště v konzumní zralosti. Otlačeniny jsou velmi znatelné, zejména ve žluté základní barvě.

Celkové hodnocení

Přednosti: Malé nároky na prostředí a agrotechniku, odolnost proti mrazům, vysoká úrodnost a lákavý vzhled plodů.
Nedostatky: Jen průměrná chuť plodů, menší odolnost proti otlačení, větší ztráty při skladování a nadměrná plodnost v některých létech, která má pak za následek nástup střídavé plodnosti a menší plody při velkých sklizních.

Poznámky

Albrechtovo roste středně bujně, a proto výchovný řez je třeba zaměřit k podporování růstu. Volíme středně hluboký řez. Plodnost se dostavuje již během výchovného řezu a do plné plodnosti vstupuje na čtvrtkmenech a zákrscích ve 4. – 5. roce po výsadbě. Později je nutné zaměřit udržovací řez na zajištění správného poměru plodného dřeva k růstovým výhonům. Doporučujeme jemnější zmlazování jen o 1/4 až 1/3 květných pupenů a v kratších intervalech. Jakmile stromy nevytvoří přírůstky, začne plodit střídavě a velmi rychle klesá kvalita a snižuje se velikost plodů. Příliš hluboký zmlazovací řez se nedoporučuje. Jak bylo dokázáno pokusy (DVOŘÁK 1965), příliš silné zmlazení zahušťuje korunu a další řez je komplikovaný. Albrechtovo doporučujeme do zahrádek ve vyšších až vysokých polohách, kde může být vysazováno i do menších samozásobitelských zahrad. V místech, kde se jeho konzumní zralost udrží do vánoc, je i tržně přitažlivé.

Hlavní znaky pro rozpoznání

Habitus koruny, která je širší až rozložitá; výhony, jejich barva a pupeny; tvar plodů, zejména kališní jamka a kalich; barva a dužnina plodů a způsob nasazování plodů.