Synonyma a cizí názvy: Žádné nemá.

Původ: Dánsko. Objevil K. MADSEN kolem roku 1910 jako náhodného semenáči (snad Coxovy renety) na ostrově Fyn. Množit začala tuto odrůdu firma Mathiesen v Korsörn v roce 1936.
Rozšíření: V zahraničí se pěstuje nejvíce v Dánsku a v Holandsku. V ostatních státech se zkouší. U nás se začala pěstovat pokusně v létech 1954 – 1957. Později se začala množit ve školkách pro zahrádkáře.

Znaky a vlastnosti stromu

Habitus: Korunu je zpočátku široce pyramidální, později široce kulovitá s převislým obrostem. Snadno houstne, neboť se velmi dobře rozvětvuje. Větve jsou nasazovány v tupém úhlu.
Růst: Zpočátku roste bujně, ale růst brzy ustává a na slabých podnožích brzy „zababčuje“. Velmi dobře obrůstá krátkým až středním plodonosným dřevem.
Výhony: Silné, středně dlouhé, málo zakřivené, tvarově značně kolénkovité. Internodia kratší. Barva tmavě hnědá, až černohnědá s nafialovělým nádechem, vrcholová část výhonu je tmavě ochmýřená, ostatní část silně ojíněná. Lenticely jsou kulaté, větší, vystouplé, puchýřkovité, šedohnědé, málo nápadné, řídké, více rozšířené v dolní polovině výhonu. Pupeny jsou nestejnoměrné, většinou široce kuželovité, jemně ochmýřené, sedící na širších patkách s oble vzniklými žebry. Květní pupeny jsou kuželovité, ostře zašpičatělé, tmavě hnědé, šupiny zcela ochmýřené. Dvouleté dřevo je načernale hnědé, lenticely tmavší, korkovité, málo nápadné.
Listy: Středně velké až větší, širší, eliptické, nejširší téměř v polovině čepele, tvarově nevyrovnané, mírně asymetrické, tmavě zelené, málo lesklé, naspodu dosti ochmýřené. Okraj čepele je nepravidelně tupěji pilovitý, plocha čepele je rovná, široce lžičkovitá, podélně není prohnutá, ale rovná, špička delší, ostřejší, často nahoru ohnutá. Řapík je nasazen v tupém úhlu, středně silný a dlouhý, značně ochmýřený, u báze načervenalý. Palisty jsou širší, kopinaté.
Květy: Středně veliké, často i větší, ploché, široce rozevřené. Korunní plátky jsou bílé, zpočátku mírně narůžovělé, dlouze eliptické, lžičkovitě prohnuté, s rovnými okraji, hladké, vzájemně se při rozvití nepřekrývající. Poupata jsou nepravidelně kulovitá po 5 – 6 v květenství, zelenavě narůžovělá. Kališní ušty jsou dlouhé, obloukovitě nazpět ohnuté. Čnělky jsou v úrovni prašníků.
Opylovací poměry: Dobrý opylovač, kvete středně pozdě. Vhodní opylovači: Bernské růžové, Coxova reneta, Golden Delicious, James Grieve, McIntosh Red, Parména zlatá zimní, Zvonkové.

Znaky a vlastnosti plodu

Tvar: Ploše kulovitý až kulovitý, menší plody více kulovité, větší ploše kulovitá, nejširší uprostřed. Plody jsou oblé, bez žeber, v kališní i stopečné části pravidelně zaoblené. Příčný obrys je pravidelný, kruhovitý, podélný řez je souměrný, tvarově bývají plody téměř zcela vyrovnané.
Velikost: Střední až větší, ojediněle až velké, v tomto případě však plody v kališní části pukají, velikost je málo až velmi málo vyrovnaná.
Slupka: Hladká, matně lesklá, málo mastná, tužší, pevná. Základní barva je zelenožlutá, později zlatožlutá, krycí barva je tečkovaná nebo jemně žíhaná sytě červeně, na sluneční straně je výrazné pruhované,temněji červené líčko. Červená barva kryje téměř celý plod, základní je zřetelná jen okolo stopečné jamky. Lenticely jsou velké, šedě rzivé, žlutavě lemované, velmi nápadné, zvláště v horní polovině plodu jsou téměř kropenaté, což je pro tuto odrůdu typické.
Stopka: Kratší až středně dlouhá, šedohnědě ochmýřená, zdřevnatělá, rovná, úroveň jamky přesahující. Stopečná jamka je široká, středně hluboká, většinou paprskovitě rzivá.
Kalich: Pootevřený až otevřený, velký; ušty široké, šedě plstnaté, tupěji ukončené. Kališní jamka je široká, mělká, velmi pravidelná, hladká, bez žeber, jen okraj je málo zvlněný.
Dužnina: Bělavě žlutá, křehká nebo jemná, šťavnatá. Po rozkrojení jen málo hnědne. Chuť je sladce navinulá, aromatická, velmi dobrá. Na chuťové vlastnosti však velmi působí prostředí. V některých létech jsou plody pouze průměrně chutné, zatímco jindy mohou být až velmi dobré.
Jádřinec: Středně velký, cibulovitý. Pouzdra menší se stěnami mírně popraskanými, pootevřenými do malé osní dutiny. Pouzdra obsahují 1 – 2 dobře vyvinutá semena.
Doba zrání: Sklizeň se při malé násadě plodů doporučuje koncem září, aby plody nedosáhly konzumní zralosti ještě na stromě. Při velké násadě a u starších stromů sklízíme až v říjnu. Podtržené ovoce není chutné. Plody drží dosti dobře na stromech a nepadají. Konzumní zralosti dosahují v listopadu a vydrží do konce prosince i déle. Jsou choulostivé na vadnutí a vyžadují vyšší relativní vzdušnou vlhkost nad 90 %. V chladírně při + 4 °C vydrží až do února, někdy i března.

Hospodářské vlastnosti

Plodnost: Plodit začíná dosti záhy, plodí pravidelně jen v několika prvních létech, později je plodnost střídavá, i když stromy nemusejí vynechávat úplně. Malé násady v roce neúrodném obyčejně podléhají popraskání a přezrávají. Nasazuje po 2 – 3 plodech a tvoří velké shluky často nestejnoměrně vyvinutých plodů.

Vhodné tvary a podnože

Doposud není vyzkoušena na polokmenech. Čtvrtkmeny lze pěstovat na podnoži M 1 a 11, zákrsky na M 2 a 4, vřetenovité zákrsky na M 9. Je vhodnější do pásových výsadeb než pro přísněji tvarované ovocné stěny palmet, kde dělá potíže počáteční bujný růst a sklon k zahušťování.

Nároky na prostředí

Má širší rozsah pěstování než Coxova reneta. Hodí se pro pěstová v I. až III. zóně. Vyžaduje vlhčí prostředí. Ve střídavě suchém a teplém i vlhkém počasí trpí nadměrně praskáním plodů. Snáší střední i vyšší polohy, avšak chráněné a s úrodnější půdou. Na suchých stanovištích, jak se ukazuje, se nedaří.

Odolnost

Strupovitostí trpí středně silně, proti padlí je jen málo odolná, i když je daleko více odolnější než Coxova reneta. Snadno podléhá monilióze. Infikovány jsou zvláště velké, popraskané plody v soustředných kruzích okolo kalichu. Proti mrazům je dosti odolná (zatím nebyla u nás pozorována poškození mrazem).

Schopnost k přepravě

Je velmi dobrá, otlačeniny v červené barvě nejsou zřetelné a navíc korkovatí a plody nehnijí.

Celkové zhodnocení

Přednosti: Brzký nástup do plodnosti, velmi lákavý vzhled plodů, zejména velikost, tvar a barva, chuťové vlastnosti, které ale bývají někdy rozdílné, a úrodnost. Do předností této odrůdy lze zařadit i odolnost proti mrazům.
Nedostatky: Silná náchylnost k praskání plodů, menší odolnost proti strupovitosti a malá proti padlí, kratší konzumní zralost, sklon ke střídavé plodnosti a tvorbě nestejnoměrně vyvinutých plodů.

Poznámky

Ingrid Marie je často srovnávána s Coxovou renetou a uvádí se jako její náhrada. Důvodem je, že Ingrid Marie je pravděpodobně semenáčem Coxovy renety, ale mnoho znaků je však rozdílných a není proto správné uvádět do popředí tuto spojitost. Je celá řada hybridů Coxovy renety, které ji mohou lépe nahradit než Ingrid Marie (např. Clivia, Bláhovo oranžové, Dukát, Kidd’s orange aj.).
V období výchovného řezu, kdy strom bujně roste, je třeba zakracovat středně silně a provádět pečlivý průklest. V plné plodnosti je možné použít zmlazovacího řezu, spojeného se středně hlubokou redukcí plodného dřeva v době velké násady květů. Po zmlazení starých plodících stromů se obrost omladí a zkvalitní, ale nepodaří se tímto způsobem zcela odstranit střídavou plodnost. Plody, které nasadí po úrodném roce jsou obyčejně nadměrné velikosti a praskají, podobně jako je tomu u odrůdy Laxton’s Superb. Na podnožích M 9 a také i na M 4 se stromky brzy vyplodí a špatně rostou i po zmlazení. Při pěstování tvarových ovocných stěn dělá potíže počáteční silný vzpřímený růst obrostových větví. Je vhodné ohýbání těchto větví, později již nabývají s růstem a s nasazováním plodného obrostu potíže.
Ingrid Marie je vhodná podle dosavadních zkušeností pro drobné pěstitele. Tržně je velmi lákavá, ale pro pěstování ve velkém nám chybí dostatek zkušeností, přestože výsledky pokusného pěstování bývají v některých létech velmi nadějné.

Hlavní znaky pro rozpoznání

Tmavě hnědočervená barva výhonu a matný suchý její povrch, typický tvar a barva plodu, nápadné lenticely výrazně ohraničené.