Kalich

Kalich se skládá z pěti kališních lístků (uštů), z podkališní jamky, podkališní rourky a ze zbytků prašníků. U některých botanických druhů jabloní ušty opadávají a tato část plodu zarůstá úplně dužninou (PAŠKEVIČ 1933). Ušty jsou uschlé a svraštělé kališní lístky, jež se vytvořily z listenů původně bránících nerozvinutý pupen. Délka, šířka, postavení o ochmýření uštů jsou pro odrůdu charakteristické; zaschlé ušty se často odlamují.
Délka kališních lístků (uštů). Podle délky se zpravidla ušty dělí na dlouhé a krátké (VÁVRA 1955, KOHOUT 1960). Podle KRÜMMELA s kol. (1956) rozlišujeme kališní lístky: 1. krátké (pod 3 mm – Albrechtovo); 2. středně dlouhé (3 – 5 mm – Oldenburg, Parména zlatá); 3. dlouhé (přes 5 mm – Krasokvět žlutý, Viktorie raná).
Šířka kališních lístků. Podle šířky rozeznávají např. VÁVRA (1955), a KOHOUT (1960a) ušty široké (Blenheimská reneta) a úzké (Bernské růžové, Panenské české).
Tvar kališních lístků. Podle tvaru rozlišuje např. VÁVRA (1955) ušty špičaté (Sudetská reneta) a tupé (Kanadská reneta).
Umístění kališních lístků. Posuzuje se podle velikosti mezer mezi bázemi uštů, tj. v místě srůstu uštů se stěnou jamky.
Podle mezer na bázi rozlišujeme stejně jako KRÜMMEL a kol. (1956) ušty: 1. zřetelně odstálé (zřetelná mezera – Blenheimská reneta, Albrechtovo); 2. občas odstálé (obě formy se vyskytují – Zuccalmagliova, Boskoopské); 3. dotýkají se (Ontario, Oldenburg).
Poloha kališních lístků. Horní část uštů může být nahnuta dovnitř nebo ven, někdy však bývají ušty ohnuty již od základu.
Podle polohy rozlišujeme podle KRÜMMELA a kol. (1956) kališní lístky: 1. dohromady skloněné (Strýmka, Krasokvět, Jonathan); 2. zčásti vzpřímené (Albrechtovo, Boskoopské, James Grieve); 3. strmě vzpřímené (Antonovka). Špičky uštů mohou být odhrnuté nazpět: 1. slabě (Albrechtovo, Krasokvět žlutý, Laxton’s Superb); 2. středně (Parména zlatá, Lebelovo); 3. silně (Coxova reneta, James Grieve, Průsvitné žluté).
Plstnatost kališních lístků. Ušty bývají více nebo méně ochmýřené nebo plstnaté. Plstnatost rozlišujeme podobně jako KRÜMMEL a kol. (1956): 1. slabou (Albrechtovo, Jonathan); 2. střední (Oldenburg); 3. silnou (James Grieve). KOHOUT (1960a) navrhuje mimo plstnatosti uvádět i barvu kališních lístků.
Velikost kalichu. Podle velikosti kalichu (vzhledem k velikosti plodu) rozlišujeme (podobně jako VÁVRA 1955 a KOHOUT 1960a) kalich: 1. malý (Jonathan, Batul); 2. střední; 3. velký (Croncélské).
Otevřenost kalichu. Podle postavení (polohy) uštů se zpravidla rozlišují 3 základní typy kalichu (HOGG 1884, PAŠKEVIČ 1933, TAYLOR 1946, VENJAMINOV 1953, VÁVRA 1955, REJMAN – ZALIWSKI a kol. 1956, KOHOUT 1960a): 1. kalich zavřený – ušty po celé délce k sobě těsně přiléhají, takže mezi nimi není volný prostor (Jonathan, Croncelské, Průsvitné žluté, Malinové hornokrajské, Starking Delicious, Wealthy); 2. kalich pootevřený (polootevřený) – ušty k sobě úplně nedoléhají, jsou vzpřímené, na konci často nazpět ohnuté (Harbertova reneta, Parména zlatá, Coxova reneta, Landsberská reneta); 3. kalich otevřený – ušty jsou krátké, od sebe vzdálené a odkrývají vnitřek podkališní jamky (Blenheimská reneta, Peasgood, Signe Tillisch. Často ušty bývají hvězdicovitě přitlačeny k plodu. KOHOUT (1960a) rozeznává ještě kalich proměnlivý (tento typ kalichu mají odrůdy se všemi předcházejícími typy kalichu). Typ kalichu značně závisí na velikosti plodů; malé plody téže odrůdy mají zpravidla kalich uzavřenější, velké plody mají naopak kalich otevřenější. U kalichu zavřeného jsou ušty obvykle úzké a uschlé, u kalichu otevřeného jsou ušty kratší, avšak široké (REJMAN – ZALIWSKI a kol. 1956).

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *