Synonyma a cizí názvy: Roter Jungfernapfel, Bömischer Jungfernapfel, Pomme des Vierges, Panienskie czerwone. Lidově: Kardinálka, Plizírkové, Křehouče.

Původ: Čechy; je odrůdou domácího původu, velmi starou, pěstovanou od nepaměti.
Rozšíření: V zahraničí bylo pěstováno v okolních státech, zejména v Německu a Polsku. U nás bylo velmi rozšířeno do nedávné doby a ze sortimentu ustoupilo se zaváděním nízkokmenných výsadeb.

Znaky a vlastnosti stromu

Habitus: Koruny jsou vznosně kulovité až vysoce kulovité, později se vrcholové části sklánějí. Větve jsou nasazeny poněkud v ostrém úhlu, koruna je dosti pravidelná.
Růst: V mládí středně bujný, později slábne, ale stále tvoří přiměřené přírůstky a často v koruně vytváří vlky. Obrůstá dalšími, často převislými plodonosnými větvičkami a krátkým obrostem. Plodí na koncích plodných větviček. Ve školce roste slaběji a vytváří slabší kmeny, a proto se často doporučovalo štěpovat až v korunce.
Výhony: Tenké, středně dlouhé, mírně zakřivené, tvarově málo kolénkovité. Internodia jsou dosti hustá, nepravidelná. Barva je načervenale hnědá, horní část výhonu tmavěji šedě plstnatá, ostatní část výhonu stříbřitě ojíněná. Lenticely jsou řídké, tečkované, světle žluté, velmi málo nápadné. Pupeny jsou dobře vyvinuté, oblé, málo odstávající, načervenalé, celé světleji šedě plstnaté, sedící na méně výrazných patkách, se středním žebrem nepatrně vystouplým. Květní pupeny jsou široce oválné, šupiny načervenalé, vrcholy silně plstnaté. Dvouleté dřevo je olivově šedohnědé, poněkud stříbřitě ojíněné, lenticely téměř neznatelné.
Listy: Středně velké, eliptické, krátce zašpičatělé, asymetrické, tvarově dosti vyrovnané, tmavě zelené, na rubu jen jemně plstnaté. Okraj čepele je jednoduše i dvojitě ostře pilovitý, zvlněný, mírně podélně prohnutý, špička krátká, ke straně mírně odkloněná. Řapík je středně silný a dlouhý, málo plstnatý, včetně středního nervu zarudlý. Palisty malé, čárkovité.
Květy: Středně velké, široce miskovité. Korunní plátky značně narůžovělé, tvar plátků je eliptický, lžičkovitě prohnutý, okraje téměř rovné, plátky se mírně dotýkají. Poupata po 5 – 7 protáhle zakulacená, výrazně nachově červená, s bílým žilkováním. Kališní ušty jsou dlouze zašpičatělé. Čnělky jsou slabé, blizny v úrovni prašníků.
Opylovací poměry: Dobrý opylovač, kvete středně pozdě. Vhodní opylovači: Coxova reneta, Jonathan, Landsberská reneta, Laxton’s Superb, Malinové holovouské, Malinové hornokrajské, Matčino, McIntosh, Ontario, Parména zlatá, Red Delicious, Sudetská reneta, Watervlietské mramorované, Wagenerovo.

Znaky a vlastnosti plodu

Tvar: Tupě kuželovitý, vyšší i kulovitý, někdy až vejčitý, nejširší uprostřed nebo málo pod polovinou, oblý, bez žeber, sbíhavý ke kalichu, příčný obrys kruhovitý, pravidelný, podélně souměrný. Často se vyskytují bradavice. Tvarově dosti vyrovnaný, ale variabilní podle stanoviště.
Velikost: Malá až menší, ve velikosti z jednoho stromu plody značně vyrovnané.
Slupka: Hladká, lesklá, velmi pevná, tuhá, mírně ojíněná. Základní barva je světle zelená, později světle žlutá, překrytá karmínově červenou barvou s červeně pruhovaným líčkem. Lenticely jsou rzivé, světle vroubené, méně nápadné, některé plody mají rzivé vyvýšené „bradavky“.
Stopka: Středně dlouhá, silnější, zahnědlá, dřevnatá, mírně ochmýřená, rovná, úroveň jamky mírně přesahující. Stopečná jamka je hluboká, středně široká, pravidelná, nálevkovitá, nazelenale šedě rzivá.
Kalich: Zavřený i pootevřený, středně velký. Ušty dlouhé, užší, vzpřímené, šedě plstnaté. Kališní jamka je užší, hluboká, žebernatě hranatá, čistá, jen kolem nasazení ušt jemně šedě plstnatá.
Dužnina: Bělavá, mírně nazelenalá, pod slupkou málo narůžovělá, zpočátku tužší, křehká, jen středně šťavnatá, při přezrávání sušší. Na vzduchu málo hnědne. Chuť je navinule sladká s typickou příchutí, dobrá.
Jádřinec: Menší a je umístěn ve středu plodu, protáhle cibulovitý. Pouzdra často po 4, jsou zavřená nebo pootevřená do malé osní dutiny, stěny pouzder málo popraskané, nazelenalé. Semena dobře vyvinutá po 1 – 2, dlouze špičatá, tmavě hnědá.
Doba zrání: Sklízí se do poloviny září, konzumní zralosti dosahuje v listopadu a vydrží do března i déle, nehnije a nevadne. Plody velmi často již počátkem září padají, ale i mírně poškozené plody se mohou skladovat. Začátek opadávání plodů určí nejspolehlivěji sklizňovou zralost.

Hospodářské vlastnosti

Plodnost: Začíná plodit pozdě, na semenáčích přináší větší sklizně až v 10. roce po výsadbě, plodnost je téměř pravidelná, jednou za 3 – 4 roky je velká. Plody jsou nasazeny po 1, maximálně po 2 na koncích plodových větévek. Při velké násadě tvoří řidší chomáče plodů.

Vhodné tvary a podnože

Je vhodná pro volně rostoucí kmenné tvary, polokmen na semenáči. Pro pěstování na typových podnožích se nepoužívá, neboť na nich plodí málo a plody nejsou o mnoho větší než na semenáčích ze tvarů polokmenných. Hodí se pouze pro volné tvary, nesnáší dobře ani tvarovací řez.

Nároky na prostředí

Pro úspěšné pěstování vybíráme stanoviště v I. – III. zóně. Nejjakostnější sklizně docílíme na půdách vlhčích, hlubokých, úrodných, snáší i polohy vyšší, ale chráněné proti větrům, jinak plody velmi padají, stejně jako na půdách suchých, kde jsou navíc i velmi drobné.

Odolnost

Proti strupovitosti je středně odolná, padlím trpí málo, je nadměrně napadáno vlnatkou krvavou a na nevhodných stanovištích stromy trpí rakovinou. Odolnost proti mrazu je velmi dobrá.

Schopnost k přepravě

Je velmi dobrá, plody jsou velmi odolné k otlačení, poškozená místa zasychají, korkovatí a ve skladě nehnijí.

Celkové zhodnocení

Přednosti: Dobrá odolnost proti chorobám, velmi nenáročná na skladování s velmi dobrou schopností k přepravě, zejména typická a dobrá chuť s aromatem, které se nevyskytuje u žádné jiné odrůdy, malá náročnost na agrotechniku.
Nedostatky: K nejzávaznějším nedostatkům patří drobné plody, padání ovoce těsně před sklizní, pozdnější nástup do plodnosti a nevhodnost pro pěstování na nízkokmenech.

Poznámky

Panenské české bylo velmi pěstováno v domácích selských sadech na polokmenech a vysokokmenech. V současné době, kdy se rozvíjí intenzívní ovocnářství, se nehodí pěstovat, neboť ztratilo zcela tržní charakter. Pokud bylo štěpováno pokusně na slabě vzrůstných podnožích, např. na M 9, plody zůstaly dále malé a padání plodů se ještě uspíšilo. Stromy po vysázení rostou dosti pravidelně, výchovný řez se provádí středně hluboký, později je nutné zakracování omezit, aby se stromy snadněji dostaly do plné plodnosti. Udržovací řez spočívá zejména v průklestu. Stárnutí stromů se projevuje větší tvorbou „vlků“ v plodných obloucích. Zmlazování plodonosného obrostu, nesnáší. Panenské české bylo vhodné i k přeroubování a rovněž jako podnož bylo dobré. Tato odrůda je dosti variabilní a uvádělo se několik klonů této odrůdy, odlišujících se zvláště velikostí plodů. Založení statisticky průkazných srovnávacích klonových výsadeb nebylo u nás uskutečněno, protože mezitím bylo Panenské české vyškrtnuto z Čs. listiny povolených odrůd. Proto nebylo prokázáno, zda šlo o mutace nebo jen o stanovištní modifikace.
Panenské české je dnes zcela tržně nežádoucí, a proto jej nedoporučujeme do výsadeb. Dalo by se vysazovat jen ve vyloženě extenzívních poměrech ve tvaru polokmenů pro milovníky jeho typické chuti.

Hlavní znaky pro rozpoznání

Habitus koruny, tvar plodu, vybarvení plodu, tvorba vystouplých lenticel, barva dužniny a zejména typická chuť plodů.