Dnes se pěstuje hlavně barevná mutace Boskoopského – Boskoopské červené. Pěstitelské, morfologické a fenologické znaky, vyjma barvy plodu, jsou téměř společné.
Synonyma a cizí názvy: Boskopskaja krasavica, Piekna z Boskoop, Schöner von Boskoop, Reinette do Boskoop, Belle de Boskoop, Schoene van Boskoop aj. Červená mutace – Boskoopské červené, Roter Boskoop, Blutroter Boskoop, Rode Boskoop aj.
Původ: Zelené Boskoopské pochází ze školek K. J. W. OTTOLANDERA v Boskopu u Goudy v Holandsku, kde bylo objeveno v polovině 19. století (1878) jako postranní výhon pláněte. Boskoopské červené pochází z Německa, kde byla v roce 1923 objevena na stromě Boskoopského SCHMITZ-HÜBSCHEM v sadě O. BAUMANNA ve Wardmannshofu u Rees mutace s červenými plody. V roce 1939 ji pod novým jménem jako novou odrůdu začal množit SCHMIDT – HÜBSCH.
Rozšíření: V zahraničí je tato odrůda značně rozšířena téměř ve všech státech, kde se ve značné míře pěstují jabloně. Jmenovitě se hodně pěstovala ve Švýcarsku, Dánsku, Holandsku, Německu a dalších státech. V poslední době je na mírném ústupu, ale stále se ještě vysazuje. U nás byla hojně rozšiřována až do zavedení vhodnějších zimních odrůd v posledních 15 létech.
Znaky a vlastnosti stromu
Habitus: Koruny jsou široce kulovité, rozložené a mají až převislou korunu. Větve jsou nasazeny ve velmi tupém úhlu a u starších stromů jsou až převislé.
Růst: Bujný, zvláště v období po výsadbě, později je středně silný. Velmi dobře se větví a nevyžaduje zmlazovacího řezu v produkčním věku, spíše je nutný častější a úměrný průklest. Ve školce roste silně, ale křivě, navíc ve kmenech namrzá, a proto se doporučuje mezištěpování v korunce. Nízké tvary se dají vypěstovat z oček, ale je nutno stromky již jako jednoleté štěpovance vyvazovat.
Výhony: Jsou dlouhé, dosti silné, slabě kolenkovitě zakřivené. Internodia jsou řidší, značně nepravidelná. Barva výhonu je hnědavě načervenalá až slabě nafialověle hnědá, střední a spodní část výhonu je stříbřitá, voskovitá, jemně ojíněná. Lenticely jsou drobné, světlé, mírně vystouplé. Pupeny jsou poměrně velké, protáhle zašpičatělé, přisedlé na širokých vystouplých patkách, s méně znatelným středním žebrem, postranní žebra jsou ostřejší.
Listy: Velké až velmi velké, široce elipčité až opakvejčité, krátce zašpičatělé, asymetrické, tmavě zelené, matné, na spodní straně málo ochmýřené. Okraj čepele je nepravidelně, jednoduše i dvojitě pilovitý, plocha čepele je rovná, široce žlábkovitá, špička je kratší, často ke straně odkloněná. Řapík je nasazen v tupém úhlu, středně dlouhý až delší, středně silný, málo ochmýřený, na bázi načervenalý. Palisty jsou dobře vyvinuté, širší, kopinaté.
Květy: Velké, bílé, jen málo narůžovělé, plátky široké se zprohýbaným okrajem, mírně se překrývající. Poupata jen málo narůžovělá, rovněž velká, dlouze zakulacená. Kališní ušty jsou velké, nazpět ohrnuté, na špičkách zarudlé.
Opylovací poměry: Špatný opylovač (triploidní odrůda), kvete středně raně až raně. Vhodní opylovači: Coxova reneta, James Grieve, Jonathan, Landsberská reneta, Matčino, Oldenburgovo, Ontario, Parména zlatá zimní, Wealthy, Zuccalmagliova reneta, Zvonkové, Dukát.
Znaky a vlastnosti plodu
Tvar: Ploše kulovitý, ale také vysoce kulovitý, tvarově jsou plody velmi nevyrovnané, na příčném průřezu jsou nepravidelně kruhovité, na podélném řezu jsou nesouměrné, k jedné straně smáčknuté, povrch hladký nebo jen oble žebernatý.
Velikost: Velká až velmi velká, ve váze je plod poměrně vyrovnaný, specificky jsou plody velmi těžké.
Slupka: Drsná, rzivá, kožovitá, málo lesklá, pružná, pevná. Základní barva je zelená, později zelenožlutá až žlutá. Krycí barva je u červených mutací karmínově červená, „rozmytá“, líčko temně rudé, široce pruhované nebo i mramorované. U původního Boskoopského je krycí červená barva rozšířena průměrně pouze do 1/4 plodu na rozdíl od červených mutací, např. Boskoopského červeného, které má krycí barvu rozšířenou do 3/4 – 4/4 plodu. Lenticely jsou rzivé,často splývající v nesouvislé mřížkování, rzivost je větší ve vyšších a drsnějších polohách, kde se vytvářejí souvislé rzivé plochy.
Stopka: Středně dlouhá až delší, silnější, polodřevnatá, někdy je báze zdužnatělá, načervenale hnědá, mírně ochmýřená. Stopečná jamka je užší, hluboká, nepravidelná, světle rzivá, paprskovitě nazelenalá.
Kalich: U většiny plodů pootevřený, někdy i uzavřený. Kališní jamka je široká, obyčejně nepravidelná, středně hluboká, okraje jamky jsou nepravidelně hrbolaté, rzivé.
Jádřinec: Široce cibulovitý, velký, mírně posunutý do kališní části plodu, výrazně vyznačen svazky cévními. Pouzdra pootevřená do střední osní dutiny, stěny jen málo popraskané. Semena špatně vyvinutá, dlouze přišpičatělá, světle hnědá většinou sterilní.
Dužnina: Nazelenalá až světle žlutá, pevná, hrubší, zrnitá. Chuť je navinulá až nakyslá, středně šťavnatá, bez výrazného arómatu, a vůně jen průměrné kvality. Konzistence je středně křehká, chruplavá, obvykle silně zrnitá.
Doba zrání: Sklízí se v první polovině října, v suchém podzimu plody padají. Předčasně očesané plody více vadnou. Konzumně dozrává v prosinci nebo lednu a vydrží až do dubna. Podmínkou dobrého uskladnění je vysoká relativní vlhkost skladu nad 90 %. Nejlépe se skladuje v chladírnách při teplotě 2 – 4 °C, kdy dužnina nehnědne. Je vhodným průmyslovým jablkem, ale nevýhodou je rychlejší hnědnutí dužniny.
Hospodářské vlastnosti
Plodnost: Plody nasazuje obvykle jednotlivě, jen ojediněle ve dvojicích. Dobře se češe. Plody jsou řidčeji rozdělené v široké koruně. Plodnost se dostavuje pozdě, na semenáčích až v 8. – 10. roku, zpočátku je malá a později výrazně střídavá, zejména u stromů starých. V některých létech při malé násadě plody silně praskají.
Vhodné tvary a podnože
Je vhodné pro všechny tvary jabloní, a to jak pro zahrádky, tak i pro tržní výsadby. Polokmeny jsou vhodné zvláště v okrajových ovocnářských oblastech. Pro polokmeny se používá jabloňový semenáč nebo M 11 a A2, pro čtvrtkmeny M 1 a 2, pro zákrsky M 4 a M 7. Nejvýhodnější je pěstování této odrůdy ve tvaru vřetenovitých zákrsků na podnoži M 9. Je vhodné pro volně rostoucí tvary anebo pásové výsadby. Nehodí se pro přísněji tvarované stěny.
Nároky na prostředí
Vyžaduje vlhčí půdu a chráněné polohy. Nesnáší mrazové kotliny, neboť je málo mrazuodolná, a nevyhovují ji ani otevřené polohy, kde ovoce padá. V suchém prostředí se plody špatně vyvíjejí a jsou menší.
Odolnost
Je odolná proti chorobám, strupovitostí trpí málo a padlím jen slabě v suchých létech. Při malé násadě plodů, když se často střídají suché období s vlhkým a deštivým počasím plody podélně i příčně praskají. Tato odrůda je velmi citlivá na onemocnění proliferací – metlovitostí. Zdravé klony se používají jako indikátor k testování této choroby. Proti mrazům je ve dřevě málo odolná a i z těchto důvodů je nutné štěpování v korunce na odolné odrůdy.
Schopnost k přepravě
Manipulaci při sklizni a dopravě snáší velmi dobře, neotlačuje se. Mírné otlačeniny nejsou v barvě patrné a dužnina se nekazí. Velmi dobře se mechanicky třídí.
Celkové zhodnocení
Přednosti: Je méně náročná na agrotechniku, nevyžaduje zmlazovací řez, poměrně je odolná k chorobám, má delší dobu konzumní zralosti zvláště při vhodném uskladnění, vytváří velké plody a u barevných mutací jsou plody velmi líbivé a tržně plně vyhovující.
Nedostatky: Pozdní nástup plodnosti, střídavá plodnost, bujný růst, jen průměrná skladovatelnost s náchylností k vadnutí, malá mrazuvzdornost jak ve dřevě, tak i ve květu, praskání plodů na stromě při malých násadách.
Poznámky
Boskoopské se vyznačuje bujným růstem a pozdním nástupem do plodnosti se sklonem k alternativní plodnosti. Celkově tedy není vhodné pro moderní výsadby intenzívních sadů. Neodpovídá svým biologickým charakterem požadavkům, které máme na odrůdy v těchto výsadbách. V období růstu vyžaduje pečlivější výchovný řez, později po vytvoření kostry koruny je nutno řez omezit a zakracovat prodlužující větve jen málo. Je to nutné zejména u silněji rostoucích typů, kde je tímto zákrokem omezen růst stromů a tím přiblížen nástup do plné plodnosti. Také v údobí udržovacího řezu se neosvědčuje zmlazovací řez, který vyvolává silný růst a větší hustotu koruny. Daleko lépe se uplatní na správnou regulaci poměru růstu k plodnosti silnější hnojení dusíkem s vyváženým podílem ostatních živin. Stromy na slabých podnožích M 9 a M 4 můžeme zmlazovat jen tehdy, jestliže již delší dobu zastavily svůj růst. Nejlépe se v pokusech s udržovacím řezem osvědčilo jemné detailní zmlazení plodného dřeva s následným pečlivým hnojením. Střídavá plodnost se u Boskoopského nedá odstranit agrotechnickým zásahem, ale bylo by třeba se pokusit tuto vlastnost vyloučit selekcí. Boskoopské červené, jako každá jiná mutace,se musí udržovat stálou selekcí na požadovaném stupni barevnosti udržovacím šlechtěním. V zahraničí již bylo v posledních létech vybráno několik mutací s barevnější slupkou anebo s hladšími plody: Boskoop Verheul a Boskoop Bielling. Boskoopské doporučujeme hlavně do okrajových samozásobitelských oblastí a do intenzívních výsadeb na podnoži M 9 do méně vhodných ovocnářských oblastí.
Hlavní znaky pro rozpoznání
Habitus koruny, která je velmi široká, některé vlastnosti výhonu, zejména barva a květní pupeny, slupka plodu a stopečná jamka.