Synonyma a cizí názvy: Cox’s Orangenrenette, Cox’s Orange pippin, Koksa Pomaraňczowa, Renet Koksa.

Původ: Anglie: Z výsevu Ribstonského, provedeného v roce 1830 ji získal M. R. Cox z Colnbrook – Lawn u Baksu, nedaleko Londýna.
Rozšíření: V zahraničí je rozšířená po celé Evropě a i v Americe se dosti pěstuje. Je uváděna ve všech sortimentech států významných produkcí jablek. Pěstuje se zejména v Holandsku, Dánsku, v obou Německých státech, ve Francii, v teplejších a jižních státech Evropy je vytlačována odrůdami Delicious anebo Jonathanem. U nás se rozšířila v době zakládání nízkokmenných výsadeb a zaujímá se svými několika mutacemi stálé místo v sortimentu ČSSR.

Znaky a vlastnosti stromu

Habitus: Koruny jsou kulovité, později až ploše kulovité, boční větve přerůstají prodlužující základní větve. Větve i boční obrost je nasazen v tupém úhlu. Koruna bývá hustá, větve dobře obrůstají.
Růst: Zpočátku roste dosti bujně, později růst ustává a v plné plodnosti je růst slabý. Obrůstá dobře dlouhým, až krátkým obrostem a často tvoří jen kroužkovité květní pupeny, které nejsou trvalým plodonosným obrostem. Na zmlazovací řez reaguje přílišným prorůstáním plodného dřeva a zahuštěním korun. Ve školce roste středně silně nebo slaběji, rovně, ale jelikož namrzá ve kmenech, doporučují se vyšší tvary štěpovat v korunce na odolné kmenotvary.
Výhony: Středně dlouhé až dlouhé, středně silné až slabé, zakřivené, tvarově středně kolénkovité. Internodia středně dlouhá, nepravidelně rozdělená. Barva výhonu je načervenale až fialově hnědá, vrchol výhonu slabě plstnatý. Výhon po celé délce světle stříbřitě šedě ojíněný, čímž dostávají matný vzhled. Lenticely jsou protáhlé, dosti velké, světle hnědé, středně husté, více rozšířené hlavně v dolní polovině výhonu. Pupeny jsou malé až středně veliké, oválné, přitisklé, šedě plstnaté, sedící na větších patkách s protáhlým středním žebrem a se znatelnými žebry bočními. Květní pupeny jsou středně veliké, oválně zašpičatělé, po celém povrchu silně plstnaté. Dvouleté dřevo je šedohnědé, s málo znatelnými lenticelami.

Znaky a vlastnosti plodu

Tvar: Kulovitý, až ploše kulovitý, nejširší uprostřed plodu nebo málo pod polovinou, povrch je hladký bez žeber, v kališní části rovnější, ve stopečné části oblý, souměrný, tvarově velmi vyrovnaný.
Velikost: Menší až střední, velmi vyrovnaná.
Slupka: Suchá, hladká, mastná, někdy slabě lesklá, středně pevná. Základní barva je zelenavě žlutá, později až zlatožlutá, krycí barva je tmavě nahnědle červená, později oranžově červená, na sluneční straně jasně červená. Krycí barva tvoří mramorování nebo krátké proužkování. Lenticely jsou světle hnědé, málo nápadné, ve stopečné i kališní části rzivé. Někdy se mohou tvořit i bradavice. Červená barva kryje 2/3 – 3/4 plodu.
Stopka: Krátká, středně silná, polodřevnatá, ke konci na bázi silnější, hnědá, šedě ochmýřená, úroveň jamky málo přečnívá. Stopečná jamka je široká, středně hluboká, velmi pravidelná, naspodu světle rzivá nebo zelenavě hnědá. Některé plody mívají zával.
Kalich: Zavřený nebo pootevřený, středně velký. Ušty delší, ostře zašpičatělé, nazpět ohnuté, báze nazelenalé, šedě plstnaté. Kališní jamka je středně široká, mělká, velmi pravidelná, žebernatě zvlněná, charakteristicky světle narezivělá. Často se rez rozplývá po horní části plodu.
Dužnina: Nažloutlá až zlatožlutá, pevná, křehká, šťavnatá. Na vzduchu po rozkrojení jen slabě hnědne. Chuť je navinule sladká, typicky renetovaná, velmi výrazně aromatická, výborná.
Jádřinec: Menší, cibulovitý, dutoosý. Pouzdra jsou středně veliká, pootevřená do malé osní dutiny s lesklými popraskanými stěnami. Pouzdra obsahují po 1 – 2 středně velkých, převážně dobře vyvinutých semenech.
Doba zrání: Sklízí v druhé polovině září, pro lepší uchovatelnost plodů, zejména z mladých stromů a tvarů na M 9 se doporučuje plody mírně podtrhnout. Tím prodloužíme skladovatelnost. Přezrálé plody v suchém podzimu často padají. Konzumní zralosti dosahuje počátkem listopadu a vydrží až do konce února. V teplých oblastech však již chutná 14 dní po sklizni. Je náročná na skladování v chladírnách. Velké a přezrálé plody se nedoporučuje dlouho skladovat, protože praskají, jsou málo šťavnaté a mají krátkou trvanlivost. Po sklizni se musí plody rychle uložit do chladírny při teplotě ne vyšší než 2 °C, jinak dužnina hnědne.
v tomto období jen průklest. Základní větve přestaneme zakracovat, čímž si přiblížíme plodnost. Základní větve, které se nadměrně protáhnout a často se již i ohýbají, zakrátíme 2. rokem při vyšší násadě plodů. Při zakrácení výhonu je obrost nestejnoměrný, na bázi jsou prsténcovité nebo kyticovité pupeny, z nichž vyrůstá jen málo vhodný plodonosný obrost. Řezem se snažíme formovat boční obrost do vodorovnější polohy. Zmlazování obrostu detailním řezem nelze doporučovat. Plodný obrost prorůstá do slabých růstových výhonů, které korunu příliš zahustí. Plodnost tímto zákrokem můžeme až 2 – 3 roky oddálit. Regulace poměru květné násady k růstu docilujeme vyššími dávkami hnojiv a přiměřeným průklestem. Jen v ojedinělých případech si můžeme dovolit u silně „zaoblených“ stromů nepatrné zmlazení. Přesto ale stromy Coxovy renety nejsou dlouhokvěté. Ukazuje se, že by bylo vhodné po snížení výnosů a jakosti plodů stromy zlikvidovat a vysadit sady nové. Nejlepším typem výsadby pro tuto odrůdu jsou pásové výsadby volně rostoucích tvarů, neboť pro plodnost stromy potřebují ponechat delší a plodný obrost. Odrůda není vhodná na přeroubování.
Plody Coxovy renety, zejména z nízkých tvarů na M 9 a z mladých stromků, vyžadují dobré skladovací podmínky. V době sklizně musí být základní barva ještě zelená. Po sklizni se musí plody rychle uložit do sklepa nebo chladírny.
Coxovu renetu doporučujeme pro výbornou chuť a jakostní dužninu a pro přijatelné skladovací vlastnosti do všech druhů výsadeb. Uplatnění nachází zejména v místech, kde se nedaří na teplo náročný Golden Delicious a jiné.

Hospodářské vlastnosti

Plodnost: Plodit začíná středně raně, zpočátku plodí téměř pravidelně později poněkud střídavě. Plody jsou nasazeny často po 2 – 3 a vytvářejí i větší shluky. Celková úrodnost je menší až střední.

Vhodné tvary a podnože

Doporučují se jen nízké tvary, a to čtvrtkmeny na M 1, 11 a A2, zákrsky na M 2 a 4 a vřetenovité zákrsky na M 9. Na této podnoži se hodí pro velmi úrodné půdy a je nutno si uvědomit, že se tím zkrátí i doba konzumní zralosti. Nejvhodnějším typem výsadby je pásová výsadba volně rostoucích zákrsků. Přísnější tvary ovocných stěn různých palmet jejímu růstu nevyhovují.

Nároky na prostředí

Coxova reneta patří mezi nejnáročnější odrůdy, a to jak na půdu, tak i na prostředí. Vyžaduje optimální podmínky I. – II. zóny. Nesnese studené a příliš vlhké půdy, ale také v suchých, písčitých půdách se jí nedaří a plody padají. V teplých oblastech příliš trpí padlím a zkracuje se konzumní zralost. Nejlépe se hodí do středních poloh, kde je dobrá i skladovatelnost plodů.

Odolnost

Proti strupovitosti je středně odolná, velmi málo odolná proti padlí jabloňovému. Je náchylná k praskání plodů a hořké skvrnitosti plodů. Velmi citlivá je rovněž i na chemické postřiky, které je nutno používat v přesných dávkách a za optimálních povětrnostních podmínek, jinak je nebezpečí předčasného opadu listů. Proti mrazům je málo odolná jek ve dřevě, tak i v květu.

Schopnost k přepravě

Plody se neotlačují, velmi dobře se dají sklízet, transportovat i mechanicky třídit.

Celkové zhodnocení

Přednosti: Chuť, která podle mnohých pomologů zatím nebyla předstižena, tvar i vybarvení plodů, dobrá schopnost k přepravě.
Nedostatky: Malá odolnost proti padlí a chorobám vůbec, velké nároky na agrotechniku, malá odolnost proti mrazům, rychlé stárnutí stromů a tím pokles velikosti plodů, snížení skladovatelnosti na podnoži M 9 a na teplých stanovištích.

Poznámky

Coxova reneta po vysazení v prvních létech roste přiměřeně, a proto vyžaduje středně hluboký výchovný řez a udržování řidší koruny. Po 4 – 5letém výchovném řezu středně a bujně rostoucí odrůdy nastupují do plodnosti. Protože někdy stromky po výchovném řezu neúměrně rostou, doporučujeme.
Listy: Malé, protáhle elipčité, úzké, s protáhlou špičkou, tvarově dosti vyrovnané, mírně asymetrické, zelené s našedlým nádechem, naspodu slabě až středně ochmýřené. Okraj čepele je drobně nepravidelně vroubkovaný až tupě pilovitý. Plocha čepele je rovná, jen mírně žlábkovitě prohnutá, podélné prohnutí je jen nepatrné, mírně dolů ohnuté, se špičkou protáhlou ke straně a mírně nahoru ohnutou. Řapík je nasazen v ostrém úhlu, je středně dlouhý, slabší, slabě ochmýřený, u báze načervenalý. Palisty jsou úzké, málo vyvinuté, často úplně chybějí.
Květy: Středně veliké, ploché, téměř talířovité. Korunní plátky jsou na rubu jasně růžové, na líci narůžovělé, elipčité, delší, mírně miskovitě prohnuté, zprohýbané, na delší stopečce, vzájemně se těsně dotýkající. Poupata po 5 – 6 v květenství, růžová, bělavě žilkovaná, protáhle kulovitá. Kališní ušty ostře zašpičatělé, nazpět ohnuté. Čnělky jsou v úrovni prašníků.
Opylovací poměry: Dobrý opylovač, kvete středně raně. Vhodní opylovači: Breuhahnovo, Golden Delicious, James Grieve, Jonathan, Laxton Superb, McIntosh Red, Oldenburgovo, Ontario, Starking Delicious, Wagenerovo.

Hlavní znaky pro rozpoznání

U plodů typický tvar, zabarvení slupky a rzivost kolem kalichu, barva a ojínění letorostu, tmavě šedohnědé a drsné dvouleté dřevo.
U Coxovy renety byla objevena řada mutací v barvě plodu. Na stromech této odrůdy, často nalézáme chimérická jablka, na jejichž slupce jsou výrazné sektory červeně zbarvené (sektoriální chiméry). Někdy se vyskytnou na větvi plody téměř celé červené. Většina mutací Coxovy renety není zcela stálá a dost plodů je chimérických. K nejvýznamnějším mutacím Coxovy renety patří: