Synonyma a cizí názvy: Himbeerapfel von Holovousy, Framboise de Holovousy, Malinowka z Holovous.
Původ: Čechy; vyšlechtil pravděpodobně FR. J. z LEVENEURŮ a GRÜNWALLU v Holovousích u Hořic v Podkrkonoší na sklonku 18. století.
Rozšíření: Je zastoupeno ve starých sadech v českých zemích, zejména v Podkrkonoší na Hořicku a Jičínsku. V zahraničí není podstatněji rozšířeno.
Znaky a vlastnosti stromu
Habitus: Koruna je velká, vysoce kulovitá, později převislá, neuspořádaná, celkově širší.
Růst: Zpočátku bujný, ale i později zůstává silnější. V plné plodnosti vytváří stále ještě dostatečné přírůstky. Méně se rozvětvuje a špatně obrůstá, snadno vyholuje. Ve školce roste silně, ale poněkud křivě.
Výhony: Slabší až středně silné, značně zakřivené, tvarově málo kolénkovité. Internodia dlouhá. Barva šedavě hnědá, vrcholek šedě plstnatý, celý výhon zřetelně šedě ojíněný, téměř drsný, ojínění se nedá setřít. Lenticely malé, téměř kulaté, hustě šedě ochmýřené, sedící na patkách, které jsou jen málo výrazné s naznačenými, krátkými bočními žebry. Květní pupeny středně veliké, tupě kuželovité, celé šedě plstnaté. Dvouleté dřevo je hnědošedé. Lenticely oválné, výrazně vystouplé.
Listy: Velké, široce eliptičné až vejčité, dosti tvarově vyrovnané, symetrické, našedle zelené, pololesklé až matné, naspodu málo ochmýřené. Okraj čepele je jemně pilovitý, povrch čepele je rovný, člunkovitě prohnutý, podélně značně prohnutý a dělá dojem svěšených listů, špička je ostřejší, do strany vykloněná. Řapík je nasazen v tupém úhlu, je dlouhý, středně silný, plstnatý, celý – včetně středního nervu – načervenalý. Palisty jsou jen málo vyvinuté.
Květy: Středně velké, ploché až široce talířovité. Korunní plátky jsou narůžovělé, protáhle eliptičné, mírně zvlněné, vzájemně se nedotýkající. Poupata po 5 – 6 v květenství, tmavěji narůžovělá, protáhle zakulacená. Kališní ušty dlouze špičaté, nazpět ohnuté. Blizny jsou v úrovni prašníků.
Opylovací poměry: Dobrý opylovač, kvete středně raně. Vhodní opylovači: Baumanova reneta, Matčino, Ontario, Panenské české, Parména zlatá zimní a Wealthy.
Znaky a vlastnosti plodu
Tvar: Kulovitý až ploše kulovitý, nejširší uprostřed, na povrchu oblý nebo jen slabě tupě a oble žebernatý, příčný průřez pravidelně kruhovitý, zaoblený, podélný řez mírně nesouměrný. U některých plodů je vyznačen ostrý šev. Stopečná část plodů je nepravidelná u většiny plodů se vyskytuje menší až velký zdužnatělý svalec, který porušuje zaoblení ve stopečné části. Tvarově jsou plody dosti vyrovnané.
Velikost: Střední, ve velikosti jsou plody dosti vyrovnané.
Slupka: Hladká, lesklá, mastná, tuhá, velmi pevná, při jídle nepříjemná. Základní barva citrónově žlutá, krycí barva na větší části plodu červená, proužkovaná, líčko na sluneční straně karmínově červené, výrazně žíhané. Lenticely jsou hnědé, bělavě vroubené, ve žluté části velmi málo nápadné.
Stopka: Různě dlouhá, delší i krátká, většinou středně dlouhá a slabší, zakřivená, dřevnatá, červenohnědá, úrovně jamky přesahující. Stopečná jamka užší, středně hluboká, nepravidelná, částečně rzivá, většina jamek má závalec.
Kalich: Střední, zavřený nebo pootevřený, ušty delší, užší, vzpřímené, na bázi široké, nazelenalé, šedě plstnaté, na konci nazpět ohnuté. Kališní jamka je mělká i hlubší, užší i středně široká, mírně žebernatá, nepravidelná, čistá.
Dužnina: Smetanově bílá, pod slupkou narůžovělá, křehká, jemná, velmi šťavnatá, příjemně voní. Po rozkrojení slabě hnědne. Chuť je sladce navinulá s výraznou malinovou příchutí, ve správné konzumní zralosti výborná.
Jádřinec: Středně velký, široce cibulovitý, nad střed posunutý, dutoosý, pootevřený. Pouzdra široká, prostorná, se stěnami lesklými, rozpraskanými, obsahujícími po 1 – 2 dobře vyvinutých světle hnědých semenech. Při zatřepání zalým plodem chrastí.
Doba zrání: Sklízí se koncem září až začátkem října, konzumní zralosti dosahuje koncem října a vydrží až do vánoc. Nejlepší chuť mívá v říjnu a v listopadu. Nevadne a při skladování nejlépe vyhovují teploty kolem 4 °C.
Hospodářské vlastnosti
Plodnost: Pozdní, nepravidelná, nejistá, někdy i vysoká. Plody nasazuje (obvykle po 1 – 2) na koncích větévek.
Vhodné tvary a podnože
Hodí se pouze pro kmenné tvary, polokmen na semenáči, čtvrtkmen na semenáči nebo na M 11, 1. Pro nízké tvary je nevhodné, neboť špatně obrůstá a nesnáší dobře řez a tvarování.
Nároky na prostředí
Je středně náročná, nejlépe se daří ve vlhkých oblastech I. – III. zóny, ve středních až vyšších polohách, které nejsou chráněny proti větrům, na půdách hlinitých až těžkých, ale propustných.
Odolnost
Strupovitostí, zvláště na vysokokmenech, trpí méně, padlím zřídka. Je značně odolná proti mšici krvavé a výskyt rakoviny rovněž nebyl pozorován. Velmi nebezpečné je předčasné opadávání listů již během léta, což má za následek i opad plodů. Kvalita plodů, které zůstanou na stromě, a plodnost v příštím roce bývají tímto jevem podstatně sníženy. Proti mrazům je velmi odolná.
Schopnost k přepravě
Plody jsou středně odolné proti otlačení, v sklizňové zralosti se dopravují poměrně dobře.
Celkové zhodnocení
Přednosti: K nejlepším vlastnostem patří především výborná chuť s velmi výrazným a příjemným malinovým aromatem, dále vzhled plodů a odolnost proti mrazům, rakovině, padlí a mšici krvavé.
Nedostatky: Pozdní a nejistá plodnost, způsobená často předčasným opadem listů v létě, nevhodnost pro nízké tvary, nevyhovující růst, zejména to, že špatně obrůstá plodonosným dřevem, a nesnášenlivost k řezu.
Poznámky
Malinové holovouské patří do skupiny bujně rostoucích odrůd, které špatně obrůstají a nesnášejí dobře řez a zmlazování. V mládí provádíme výchovný řez středně hluboký a později se zaměřuje především na průklest. Plodnost, která je pozdní, můžeme poněkud urychlit nezkracováním základních větví.
Malinové holovouské doporučujeme pouze do zahrad ve vyšších tvarech do vlhčích oblastí. Do tržních výsadeb se nehodí.
Hlavní znaky pro rozpoznání
Charakteristická, vysoce kulovitá, řidší koruna, slabší, někdy velmi slabé olistění a kulovité červené plody s typickou malinovou příchutí a svalcem u stopky.