Synonyma a cizí názvy: Parména zlatá zimní, Goldparmäne, Wintergoldparmäne, Reine des Reinettes, King of the Pippins, Parmen zolotoj zimnij, Królowa Renet. Lidově: Zlatá reneta.

Původ: Podle staré německé pomologie (Bd. I. z roku 1859) „Illustriertes Habdbuch der Obstkunde“ vznikla v Anglii a do Německa se dostala na začátku 19. století. V roce 1800 ji získal pomolog DIEL. Naproti tomu KESSLER (v pomologii „Apfelsorten der Schweitz“) uvádí, že Parména zlatá byla již známa ve středověku a že je asi francouzského původu.
Rozšíření: Je rozšířena ve všech státech světa, kde se tradičně pěstovaly jabloně. V nových výsadbách se však již vyskytuje jen ojediněle v některých státech. U nás se hojně pěstovala po celém území a donedávna se udržela v Čs. listině povolených odrůd.

Znaky a vlastnosti stromu

Habitus: Koruny úzce kuželovité, později jen mírně rozložené, přiměřeně husté, v mládí hustší. Úhel nasazení hlavních větví bývá dosti ostrý.
Růst: Zpočátku bujný, ale brzy ustává a stromy v plné plodnosti rychle stárnou a je nutné hluboko zmlazovat. Výhony obrůstají středně dobře krátkým plodonosným obrostem, který se později velmi dobře rozvětvuje. Ve školce roste středně silně a rovně a používá se dokonce kmenotvorná odrůda.
Výhony: Středně silné, rovné, málo zakřivené, tvarově slabě kolénkovité, s vystouplými pupeny. Internodia středně dlouhá až krátká. Barva je tmavě olivově hnědá, na slunci a ve střední části načervenale hnědá. Na vrcholících jsou výhony slabě šedě ojíněné. Lenticely kulaté, světle hnědé, velké, řídké ve spodní části, v horní části chybějí, nenápadné. Pupeny jsou malé až velmi malé, krátce trojúhelníkovité, celé slabě plstnaté, zcela přitisklé, sedící na menších, málo vystouplých patkách, jejichž boční žebra jsou větší a oblá, střední ostřejší. Květní pupeny jsou krátce kuželovité, na starších stromech se vytvářejí hlavně na plodonosném rozvětveném obrostu. Dvouleté dřevo je olivově červené, na sluneční straně načervenale hnědé.
Listy: Středně velké, tužší, oválně protáhlé až široce eliptické, krátce zašpičatělé, tvarově vyrovnané, symetrické, temně zelené, lesklé, na rubu plstnaté. Okraj čepele je jednoduše i dvojitě tupě pilovitý, nahoru ohnutý, plocha čepele je rovná, podélně se prohýbá v dolní třetině středního nervu, špička je zúžená, rovná. Řapík je nasazen v ostrém úhlu, je krátký, slabě ochmýřený, středně silný až silnější, báze zdužnatělá. Palisty štětinkovité.
Květy: Malé až středně velké, miskovité, pravidelné. Korunní plátky bílé, dlouhou dobu slabě narůžovělé, okrouhlé, s rovným okrajem, miskovitě málo prohnuté, vzájemně se dotýkající. Poupata po 5 – 6 v květenství světle růžová, žilkovitě bělavě žilkovaná (typické zbarvení), kulatá. Kališní ušty velké, dlouze špičaté. Čnělky kratší, slabší, blizny v úrovni prašníků.
Opylovací poměry: Velmi dobrý opylovač, kvete středně pozdě, dosti dlouho. Vhodní opylovači: Baumannova reneta, Bernské růžové, Coxova reneta, James Grieve, Jonathan, Landsberská reneta, Laxton’s Superb, Matčino, Oldenburgovo, Ontario, Průsvitné letní, Red Delicious, Wealthy, Zvonkové. Neopyluje se Hájkovou renetou.

Znaky a vlastnosti plodu

Tvar: Tupě kuželovitý až vysoce kuželovitý, ke kalichu sbíhavý nebo náhle uťatý, ve stopečné části zaoblený, nejširší pod středem plodu, bez žeber anebo s žebry jen málo naznačenými. Příčný obrys je téměř kruhovitý anebo jen málo hranatý, podélný řez je souměrný. Tvarově jsou plody značně vyrovnané; tvar je typicky „parménovitý“.
Velikost: Menší až střední, ve velikosti jsou plody velmi nevyrovnané.
Slupka: Hladká, suchá, pololesklá, středně silná, ale při jídle nepřekáží. Základní barva žlutozelená, později zlatožlutá, krycí barva červenavě oranžová, tečkovaná až mramorovaná, na sluneční straně je pak líčko žíhané, přetrhávaně proužkované, ale i souvisle žíhané s ostrými přechody ze základní barvy. Lenticely drobné, málo nápadné, zelenavě ohraničené. U některých plodů se vyskytuje i rzivost.
Stopka: Středně dlouhá, slabší, ale také i silnější, zelenošedohnědě plstnatá, někdy dřevnatá, úroveň jamky přesahující. Stopečná jamka je středně široká, hlubší, pravidelná, miskovitá, paprskovitě světle hnědě rzivá.
Kalich: Otevřený nebo pootevřený, ušty široké, kratší, báze ušt nazelenalé, jinak šedohnědě plstnaté, vzpřímené. Kališní jamka je široká nebo jen středně široká, hlubší, u velkých plodů jen středně hluboká, vždy pravidelná, jen nepatrně žebernatá, většinou čistá, v okolí kalichu nazelenalá.
Dužnina: Bělavě žlutá, pevná, později křehká, chruplavá, méně šťavnatá, po rozkrojení hnědne, slabě voní. Chuť je sladce navinulá až nakyslá, typicky renetovitá se zvláštním aromatem, v optimální zralosti velmi dobrá, jinak jen průměrná.
Jádřinec: Poměrně malý, nad střed mírně posunutý, vysoce cibulovitý. Pouzdra větší, většinou zavřená. Semena dobře vyvinutá, krátce zašpičatělá.
Doba zrání: Sklízí se v první polovině září, jinak později v sušším podzimu plody hodně padají a u mladých stromů přezrávají již na stromě. Přezrálé plody brzy moučnatí. Plody dosti nestejně vyzrávají, konzumní zralosti dosahují již v říjnu a listopadu a podle podmínek vydrží do ledna i déle. Skladována v chladírnách často hnědne. Je nutno udržovat teploty nad 4 °C a plody vyskladnit nejpozději do února.

Hospodářské vlastnosti

Plodnost: Začíná plodit poměrně brzy, plodnost je střídavá, ale dobrou agrotechnikou a redukcí květů lze částečně střídavou plodnost odstranit. Celkově je úrodná. Při přeplození se vytváří mnoho drobných, nevybarvených plodů. Plody nasazuje po 1 – 2 v květenství a často se vytvářejí velké shluky. Plodí někdy již na jednoletém dřevě. Plody se nestejnoměrně vyvíjejí a starší stromy přinášejí vysoké procento nestandardního ovoce.

Vhodné tvary a podnože

Vhodná je i pro polokmen na semenáči, čtvrtkmen na M 11, 1 a A2, výjimečně se dá pěstovat i na semenáči, zákrsek na M 2, 4, vřetenovitý zákrsek na M 9 jen v dobrých půdách, jinak častěji na M 4 a 2. Pro pásové výsadby se hodí, pro tvarované ovocné stěny palmet činí potíže počáteční vzpřímený vzrůst, ale celkově je vhodná, neboť velmi dobře snáší zmlazení.

Nároky na prostředí

Nárokům odpovídá nejlépe I. – III. zóna, ale je třeba vybírat chráněná stanoviště ve středních polohách s půdou úrodnou, hlinitou. Nesnáší mrazové a uzavřené polohy a vlhké půdy, kde trpí rakovinou, ale také nevhodné jsou písčité, suché půdy, neboť ovoce je pak drobné a opadává.

Odolnost

Proti strupovitosti je velmi málo odolná, proti padlí dosti odolná. Je náchylná k rakovině a velice trpí vlnatkou krvavou. Proti mrazům je odolnost dosti dobrá, i když mnohdy stromy v krutých zimách namrzly. To bylo obyčejně způsobeno nevyzrávání dřeva a přílišným vyčerpáním stromů po předchozí velké sklizni.

Schopnost k přepravě

Je dobrá, zvláště při sklizni, později jsou místy již otlačeniny znatelné.

Celkové zhodnocení

Přednosti: Typicky „parménovitá“ chuť ovoce, ale jen u plodů dobře vyzrálých. Dobrá schopnost k přepravě, líbivý tvar a barva plodů.
Nedostatky: Celkově je nevhodná pro intenzívní ovocnářství. Ovoce snadno těsně před sklizní padá, je málo odolné proti strupovitosti a je velmi vyhledávána i obaleč jablečným. Má značné nároky na agrotechniku a má tendenci ke střídavé plodnosti. Za nepříznivých podmínek se i některé vyjmenované přednosti změní, např. chuť může být i podprůměrná, plody se nevybarvují a jsou nestandardní. Kratší skladovatelnost má často za následek, že se Parména zlatá stává podzimní odrůdou.

Poznámky

Parména zlatá je velmi náročná na agrotechniku, jestliže máme docílit tržně hodnotných plodů. V mládí stromy rostou dosti bujně, ale špatně se rozvětvují, a proto vyžadují hlubší výchovný řez. Protože se korunka nerovnoměrně vyvíjí, je účelné pečlivé tvarování. Výhony obrůstají z větší části krátkými trny, z nichž později vyrůstá rozvětvený plodonosný obrost. Tento obrost rychle stárne a spolu s celkovým zastavením růstu má za následek málo kvalitní plody a střídavou plodnost. V této fázi je nutné plodonosný obrost zmladit. U silně „zababčených“ stromů v úrodném roce můžeme bez obav odstranit až 2/3 květních pupenů a základní větve zakrátit až do 3letého dřeva. Plodný obrost se omladí, vytvoří se kvalitní plodné trny až krátké plodné větvičky a získáme dostatečně dlouhé letorosty, zajišťující výživu zbývajících plodů. Parména zlatá je typickým zástupcem skupiny odrůd, které nutně vyžadují tento způsob udržovacího řezu. Samotné hnojení vysokými dávkami dusíku nepomůže odstranit zmíněné nedostatky.
Dosavadní zkušenosti ukazují, že Parména zlatá není nejvhodnější pro přísněji tvarované nebo ohýbané palmety ve stěnách. Zejména vadí ostrý úhel nasazování větví a obrostu a vpřímený růst. Později je nutné zmlazování a reakce této odrůdy, pěstované ve stěnách, je velmi dobrá. Vhodnější jsou však palmety s ponechaným terminálním výhonem – tříosá palmeta, Italská palmeta aj. Parména zlatá je již v tržních výsadbách přkonána celou řadou odrůd. Do velkovýsadeb ji nelze doporučit. Dá se pěstovat na malých plochách až samozásobitelských výsadbách.

Hlavní znaky pro rozpoznání

Habitus koruny, výhony a zejména letorosty se svým plochým postavením listů, rozvinutý plodonosný obrost, typický „parménovitý“ tvar plodů a vybarvení.