Synonyma a cizí názvy: Žádné nemá.
Původ: ČR. Snad vzniklo jako semenáč asi v roce 1870 v bývalé zámecké zahradě ve Smiřicích u Hradce Králové, odkud se rozšiřovalo do některých oblastí v ČSSR. Bývalo však také považováno za Gallowayské.
Rozšíření: V zahraničí není pěstováno. U nás je nejvíce rozšířeno ve východních Čechách, na Litovelsku a v jižní části okresu Šumperk (v Lošticích bylo snad známé již v roce 1888).
Znaky a vlastnosti stromu
Habitus: Koruny jsou v mládí vznosně kulovité, později jsou ploše kulovité, rozložité, přiměřeně řídké, větve jsou nasazeny v tupém úhlu.
Růst: V mládí bujný, později v plné plodnosti středně silný, velmi dobře obrůstá krátkým plodonosným dřevem. Stromy jsou dlouhokvěté. Ve školce roste zdravě rovně, pěstuje se z oček.
Výhony: Dlouhé, přiměřeně silné, mírně zakřivené, tvarově málo kolénkovité. Internodia jsou dosti krátká, stejná. Barva je tmavě hnědočervená, mírně nafialovělá, vrcholek slabě ochmýřený, báze stříbřitě ojíněná. Lenticely jsou světle rzivé, hustší, kulaté. Pupeny jsou velké, oválně vejčité, mírně odstávající, ochmýřené, sedící na patkách dosti zdvižených, se žebry dobře patrnými. Květní pupeny široké, tupě zašpičatělé, se šupinami jen málo načervenalými, po celém povrchu ochmýřenými. Dvouleté dřevo je olivově šedohnědé, poněkud stříbřité.
Listy: Velké, oválné až široce vejčité, tvarově méně vyrovnané, zelené, pololesklé, na rubu slabě ochmýřené. Okraj čepele je nepravidelně široce a dvojitě ostře pilovitý, povrch je mírně zvlněný, v podélném směru značně prohnutý, špička je široce zašpičatělá, rovná. Řapík je nasazen v tupém úhlu, je středně dlouhý i silný, jen slabě načervenalý. Palisty vyvinuté, kratší, kopinaté.
Květy: Velké, ploché až široce miskovité. Korunní plátky dlouhou dobu narůžovělé, široce eliptičné, ploché, s vystouplým středním nervem, okraje plátků mírně zvlněné, vzájemně se překrývající. Poupata po 5 – 7 v květenství, nachově růžová, žlutobíle žilkovaná, kulovitá. Kališní ušty jsou dlouhé, špičaté. Blizny jsou v úrovni prašníků.
Opylovací poměry: Špatný opylovač, kvete středně pozdě. Vhodní opylovači: Nejsou vyzkoušeni, ale opyluje se velmi dobře běžnými, dobrými opylovači.
Znaky a vlastnosti plodu
Tvar: Ploše kulovitý až kulovitý, nejširší mírně pod středem, oblý až naznačeně tupě žebernatý s 3 – 5 nenápadnými plochými žebry vyvinutými do 1 – 2 plodu. Ve stopečné části je plod oblý, v kališní je plošší s oblými žebry. Příčný obrys plodu nepravidelný, podélně je nesouměrný, k jedné straně zkosený. Tvarově jsou plody značně vyrovnané.
Velikost: Střední až větší. Ve velikosti jsou plody vyrovnané až velmi vyrovnané.
Slupka: Mírně zdrsnělá, v době zralosti málo mastná, tužší, pevná, ale poživatelná. Základní barva zpočátku světle zelenavě žlutá, ve zralosti světle citrónově žlutá, na sluneční straně je u některých plodů skořicově zlatožluté líčko. Lenticely jsou velmi nápadné, velké tvarově nepravidelné, hvězdicovité, světleji vroubené, někdy se rzivými skvrnami; ve stopečné části jsou řídké, v kališní hustší. Někdy se vyskytují na povrchu plodů i bradavičky.
Stopka: Krátká, dosti silná, téměř zdužnatělá, světle hnědá, plstnatá, vzpřímená, úroveň jamky je zřídka přesahující. Stopečná jamka je široká, mělká, často zavalená svalcem, dlouho nazelenalá, jemně šedě plstnatá.
Kalich: Otevřený, u malých plodů jen pootevřený, velký. Ušty vzpřímené, hodně nazelenalé, širší, s konci nazpět ohnutými. Kališní jamka je široká, mělká, malá, jen drobně žebernatá, téměř čistá.
Dužnina: Bělavá, jen slabě nažloutlá, konzistence hrubší, mírně zrnitá, méně šťavnatá, zejména ke konci konzumní zralosti. Chuť je sladce nakyslá, bez výraznější kořenitosti a arómatu, dosti dobrá, průměrná, v dobrých podmínkách málo nadprůměrná.
Jádřinec: Větší, široce cibulovitý, mírně posunutý nad střed, osní dutina menší. Pouzdra jsou menší s hladkými stěnami, pootevřená. Semena po 1 – 2 v pouzdru, často špatně vyvinutá, zploštělá, dlouze přišpičatělá.
Doba zrání: Sklízí se v první polovině října, na stromě přezrávat nemá, aby se nezkracovala doba skladovatelnosti. Konzumní zralosti dosahuje v prosinci a vydrží do března i déle, při skladování bývají dosti velké ztráty. Plody hnijí a „křenčí“.
Hospodářské vlastnosti
Plodnost: Pozdější, střídavá, celkově jen průměrně úrodná. Nasazuje ve shlucích po 2 – 3 plodech.
Vhodné tvary a podnože
Vhodné je pro kmenné tvary, polokmen a čtvrtkmen na semenáči. Nízké tvary je neekonomické pěstovat a navíc tato odrůda dobře nesnáší přísnější tvarovací řez.
Nároky na prostředí
Je vhodná do I. – III. zóny, není sice na půdu náročná, ale kvalita plodů je silně závislá od dobrého stanoviště. Žádá vlhčí a těžší půdy a chráněné polohy ve středních nadmořských výškách.
Odolnost
Proti strupovitosti je odolnější, padlím trpí jen málo. Ve dřevě je proti mrazům dosti odolná.
Schopnost k přepravě
Při sklizni dosti dobře odolává otlačení, později jsou však plody k otlačení citlivé.
Celkové zhodnocení
Přednosti: Velikost plodu, přijatelný tvar a pěkné vybarvení, menší náročnost na prostředí, odolnost proti strupovitosti a padlí.
Nedostatky: Průměrná chuť, střídavá plodnost, náchylnost plodů k hořké skvrnitosti a k hnití při skladování.
Poznámky
Zásluhu na rozšíření Smiřického vzácného má několik ovocných školek, zejména ve Východočeském kraji na severní Moravě okolo Loštic, Zábřehu a Litovle, kde bylo i hojně roubováno na starší stromy. V tuto dobu mělo svoje oprávnění, poněvadž bylo lepší než místní nevhodné odrůdy a uspokojovalo svou tržní hodnotou, vzhledem, skladovatelností a chutí. V dnešní konkurenci novějších odrůd již neobstojí. Zlepšení jakosti se pravidelně docílí všeobecně platnými agrotechnickými zásahy. Mladé stromy je lépe řezat zpočátku krátce pro horší obrůstání plodonosným dřevem, později jen středně. V plné plodnosti je vděčné za zmlazování.
Smiřické vzácné je nevhodné do intenzívních výsadeb a hodí se jen do extenzívních sadů v okrajových oblastech pro pěstování jabloní.
Hlavní znaky pro rozpoznání
Habitus koruny, která je převážně široká, tvar plodu a hlavně pak vybarvení s velmi nápadnými lenticelami.